Joy Management – proč ? Komentáře nejsou povoleny

Rok 2008 byl pro mne rokem pokory. Musel jsem čelit problémům ve většině
životních rozměrech. K tomu všemu přispěl celosvětový trend „blbé nálady“
a negativního myšlení, který zásobuje nemocnice nemocnými těly svých
duchovních obětí. Je tomu v podstatě 20 let, co jsme vstoupili
(vskočili) do kapitalismu. Byl to rychlý sešup.
Bylo třeba se orientovat, bojovat o ekonomiku života, o zařazení do společenské
hierarchie, společnost se začala dělit na víc tříd… a přišla samota, krize komunit,
krize svobody, kdy nikam nepatřící lidé neví, co si počít se svobodou. A s tím vším
přišla špatná nálada (Prezident V.Havel ji definoval jako „blbou“…)

Rozvinutý (nikoliv primitivní) kapitalismus přišel s pozitivním myšlením a s
principem „keep smiling“. Přišel s tím jako s odpovědí a lékem na přirozený
„kapitalistický stress“.
Jde o programovou a cílenou ventilaci dobré nálady a vědomého prezentování
svého dobrého já.
K čemu je tento přístup dobrý?
K tomu, že postoj duch a zpětně ovlivňuje stav těla a obráceně. Rovněž k tomu,
že vzájemná prezentace optimismu dává dravé společnosti přátelštější a žitelnější
výraz. Pozitivismus vytváří pocit celkově přátelštějšího a bezpečnějšího klimatu. 

Jak se na rozdíl od toho chová náš mladý, dosud nezkušený kapitalismus?
Media šíří slova „krize“, blbá nálada a negace. My, jejich zákazníci a investoři
tyto televize platíme a tím si platíme vlastní deprese.
Ty ničí naše tělo a nemocná těla jsou potravou pro předražený zdravotní systém…

Ještě před několika lety jsem „keep smiling“ a pozitivní myšlení vnímal jako
amerikanismus, který v naší společnosti nemá životní prostor.
Byl to ale názor nezkušeného a povýšeného muže, který dnes pracuje na tom, aby
tento „obranný psychologický zvyk“ vnesl i do našeho postsocialistického vesmíru. 

JM není program ventilace neexistující radosti, či falešné hry na radost.
Je to program tvorby radosti a je i něčím víc.
JoyManagement je programem sdílení radosti skutečné a prožívané. 

Jak bude vypadat rok 2009?  Tak, jak si ho uděláme.
Do listopadu 2008 jsem nevěděl proč Joy M. vlastně píšu. Potom mi to sepnulo.
Jeho psaní bylo jako „puzení“. Psal jsem pro sebe a přesto s pocitem,
že píši pro celé lidstvo. Hledal jsem žitelný program radosti pro sebe, ale stejně
tak pro černého Afričana i albínského Nora. 

Dnes je kniha na světě a má jediný záměr :

- přinést program tvorby radosti i program jejího sdílení.

O co JoyManagementu jde? 

Chce nám pomoci k tomu, aby nás život o trochu víc bavil.

Václav Rathouský

Comments are closed.